Sepsal Augustýn, kněz ranagarský, r. 295.
Roku dvoustého šedesátého byla započata velkolepá stavba na západní hranici valicornského království - pevnost Raganar, ku ochraně Valicornie před nepřátelskými skřety, troly a jinými živly. Vše bylo dokončeno během necelých pěti let.
Přizvali mě z dalekého města Ladrin, abych tu vedl obec věřících.
Byl jsem již otupělý ruchem města, a proto měl zdejší kraj na mě velice uklidňující účinky.
Rád se procházím v okolí pevnosti. Vím, že tento kraj je poznamenán dlouhotrvající válkou s Ptačími lidmi, ale na první pohled žádné známky bitev člověk nenajde. Vše přikryla bujná vegetace.
Když jsem se při jedné ze svých vycházek podél řeky zatoulal dál, než jsem měl ve zvyku, narazil jsem na zvláštní kámen, zasazený ve stráni. Na něm byl již stěží čitelný nápis "Ariadna". Kámen připomínal náhrobek.
Zvědavost mi nedala spát, a tak jsem se začal zajímat o to, kdo byla ona Ariadna. Dlouho jsem neměl štěstí a nepodařilo se mi nalézt byť jen zmínku v knihách, které v pevnosti jsou, a ani jsem dlouho nenašel nikoho, kdo by o ní slyšel. Postupně začala moje naděje mizet a já zasunul neznámou Ariadnu do "šuplíku" své mysli.
Zvláštní je, že jsem se s jejím jménem setkal až mimo Raganar. Bylo to při návštěvě Valcoru, kam jsem odejel na sněm Řádu Draka.
Vedli jsme tehdy s učeným kolegou spor o to, zda se druidové účastní bitev. Kolega mě přesvědčoval, že ano. Jako příklad uvedl druidku, která se účastnila rozhodující bitvy s Ptačím lidem a skřety v roce 204 a jmenovala se - Ariadna.
Kolega mi doporučil i literaturu s touto tématikou - Vše o bitvě u Bílé řeky od Enida Euberského. Ve valcorské univerzitní knihovně jsem našel několik dalších zmínek o této jistě výjimečné ženě, které jsem doplnil o vlastní poznatky a které nyní drahému čtenáři předkládám.
Ariadna se narodila kolem roku 179 v rozlehlém Hvozdu na západě Valicornie. O oblast, do níž Hvozd zasahoval, se vedly vleklé boje mezi Ptačími lidmi, skřety a Sorsy.
Druidové do bojů nezasahovali, byli nestranní a šlo jim především o nedotknutelnost Hvozdu. Stalo se však, že při jedné z potyček zapálili Ptačí lidé část Hvozdu. Přivolali tím na sebe hněv druidů, kteří se přiklonili na stranu Sorsů.
Ariadna na sebe upozornila právě v bitvě u Bílé řeky, které se účastnilo několik desítek druidů. Na skřetí voje a Ptačí mágy sesílali druidové déšť kamení, krupobití a větrná tornáda. Po bitvách, kterých se druidové účastnili, byla nalezena těla nepřátelských bojovníků rozesetá díky tornádu i v několikamílových vzdálenostech. Svou magii čerpali z přírody, především z lesa, a zdálo se, jako by i samy stromy naslouchaly jejich přáním a povelům. Celodenním zaříkáním prý dokázali dokonce posunout bouřková mračna tak, aby déšť
padal pouze na určité místo, kde vytvořil zanedlouho nánosy bahna.
Pro sorskou obranu byl druidský oddíl velkým přínosem.
Ariadna, jako jedna z mála bojujících na straně Sorsů, měla u sebe magický předmět, který ji v bitvě ochraňoval.
Z magického umění bylo zapomenuto příliš mnoho, než aby po zničení Měsíce Mágů - Taru - mohly být vyráběny magické předměty či svitky ve stejném rozsahu jako předtím. Magie je
nyní slabší a nahromadění magie v předmětu vyžaduje daleko větší soustředění, cvik a umění.
Jen málokterý mistr alchymistického řemesla dokáže nyní to, co předtím zvládl učedník. Král Valicornie, Cylain II., nechal vyhledat muže, který takovým mistrem byl - Amida Sortera.
Sorter byl nejen velice zručný, ale také velmi samotářský a náladový, a tak nebylo lehké jej přesvědčit, aby přestal bádat v astrálních sférách a sestoupil na zem, kde je třeba vytvořit zbraně magické podstaty, jež by se mohly postavit kouzlům Ptačích mágů.
Nakonec se to povedlo a král mu poslal pět předmětů spolu se vším potřebným vybavením, o něž Amid požádal, aby těmto předmětům vdechl svá kouzla. Trvalo několik týdnů, než předměty získaly požadované vlastnosti.
Král zatím vybral ty, kteří budou nosit kouzelné předměty v bitvách. Rozhodoval se podle chrabrosti a zásluh. Hrdiny s magickými předměty pak poslal do války, která vyvrcholila bitvou Bílé řeky.
Bohužel, její další osud není znám.